5000
Kurz jako dárek Zdrava 5 Kompletní ročník časopisu 2016 Připravujeme nový speciál Nová Psychologie dnes Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Do mateřské školy povinně. Už od září 2017

Do mateřské školy povinně. Už od září 2017

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 4.4.2017 | Vydání: 4/2017

Od září 2017 se významně změní vzdělávání předškolních dětí v mateřských školách. Děti, které do konce srpna 2017 dovrší věk pěti let, totiž čeká povinný předškolní ročník, který budou moci plnit pouze ve školách zahrnutých v rejstříku škol a školských zařízení.

Do mateřské školy povinně. Už od září 2017

Novinka s sebou nese řadu otazníků. Jak o ní budou informováni rodiče, kteří své dítě zatím do mateřské školy nedávají? Zpravodajské portály, jako jsou například Novinky.cz, v době uzávěrky tohoto čísla nabízely pouze sporadické výskyty. Na rodičovských webech vedou rodiče čilé diskuze, z nich plyne, že informací moc nemají a že mají z této novinky obavy. Ani školská veřejnost informacemi neoplývá. Ministerstvo školství sice v průběhu března zveřejnilo na svých stránkách informace k povinné předškolní docházce, školám ale zatím chybí oficiální pokyn k ověřování dovedností dětí, které budou docházet do jiného než rejstříkového zařízení nebo je rodiče budou vzdělávat doma, kterému většina lidí z praxe říká přezkušování. Oslovili jsme proto Mgr. Elišku Suchánkovou, Ph.D., z Ústavu pedagogických věd Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Mgr. Evu Svobodovou z Oddělení primární a předškolní pedagogiky Katedry pedagogiky a psychologie Pedagogické fakulty JU v Českých Budějovicích a doc. PaedDr. Soňu Koťátkovou, Ph.D., která vede Oddělení předškolní pedagogiky pražské PedF UK. O odpovědi jsme požádali také MŠMT ČR.

Pozitiva i negativa

V čem vidíte případná pozitiva a také možná negativa zavedení povinného předškolního ročníku? Eliška Suchánková vysvětluje: „Zavedení povinného posledního roku předškolního vzdělávání vnímám jako krok, který přináší řadu komplikací, a to jak pro mateřské školy, tak pro rodiče, kteří mají o kvalitní rozvoj svého dítěte v rodinném prostředí či o kvalitní institucionální předškolní vzdělávání opravdu zájem. Obecně lze tento krok vnímat jako zasažení do práva rodiny na výchovu dítěte, neboť ‚úkolem institucionálního předškolního vzdělávání je doplňovat a podporovat rodinnou výchovu‘ (RVP PV, 2017, s. 6). V případě, že rodiče upřednostňují výchovu dítěte v rodinném prostředí a zvolí individuální vzdělávání, znamená to pro ně administrativní zátěž a řešení přezkoušení dítěte, které je samo o sobě vzhledem k pojetí předškolního vzdělávání paradoxem. Rodiče se zájmem o institucionální vzdělávání musí nově řešit např. spádovost škol (týká se případů, kdy dítě nastupuje do mateřské školy v posledním roce předškolního vzdělávání). V případě, že by uvítali jinou mateřskou školu než spádovou, např. kvůli pojetí výchovy či jiným specifikům daného zařízení, musí uvedené řešit složitěji a bez záruky úspěchu, což považuji za nedemokratické, nemluvě o riziku naplnění kapacity spádové školy a zajištění předškolního vzdělávání např. v nevyhovující oblasti, a též nemluvě o aktuální problematice „nerejstříkových“ mateřských škol. Z práva člověka na vzdělání se tak vytváří povinnost desetileté školní docházky.

Vedle toho rodiče dětí, které by institucionální předškolní vzdělávání z nejrůznějších důvodů skutečně potřebovaly a mateřskou školu nenavštěvují, nový systém k pozitivní změně stejně dovést nemusí, neboť tito rodiče vždy najdou cesty, jak novou povinnost obejít (např. přes omlouvání dítěte). Zavedení povinnosti neznamená změnu přístupu rodičů ke vzdělávání vlastních dětí, tj. změnu na úrovni vlastní motivace, životních postojů, hodnot.

Budeme-li pak hovořit o přínosu a rizicích zavedení povinného předškolního ročníku pro děti, což by mělo být nejdůležitější, platí zde totéž co pro předškolní vzdělávání obecně. Předškolní vzdělávání může být pro dítě přínosem pouze tehdy, pokud v mateřské škole působí učitelky, které plně respektují jedinečnost každého dítěte a jednají s dítětem v souladu s jeho individuálními potřebami a zájmy, jsou iniciativní, tvořivé, otevřené, vstřícné, přítomné a vědomé, působí na děti ‚ze srdce do srdce‘, hledají cesty jak růst, umožňují dětem svobodně si hrát, experimentovat a zkoušet, samostatně přemýšlet a promýšlet, klást otázky, rozhodovat se o svém životě a nést si za své jednání a rozhodnutí zodpovědnost, a to vše bez nadbytečných zásahů, nesmyslných omezení či vlastních svazujících zažitých stereotypů a představ o tom, jak by dítě mělo vypadat, co by mělo umět a jakou činnost by v určitou chvíli mělo chtít vykonávat. Za nutné považuji, aby dítě samo bez ohledu na okolní vlivy danou mateřskou školu vyhledávalo, aby v ní bylo maximálně spokojené a bylo evidentní, že dítěti toto prostředí prospívá. Za stěžejní považuji, aby dítěti bylo umožněno být sám sebou, aby bylo dítě vedeno k sebepřijetí.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 4/2017 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666