5000
Kurz jako dárek Zdrava 5 Kompletní ročník časopisu 2016 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes Psychologické kurzy Ročník 2015

Portál.cz > Časopisy > Informatorium 3-8 > Ukázky > Život bez fantazie je nebezpečný

Život bez fantazie je nebezpečný

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 6.12.2016 | Vydání: 10/2016

O tom, že žít život, který je předem nalinkovaný, a nepokusit se nikdy vybočit z daných cest, není dobrý nápad, o tom, že když se ztratíte, je to fajn, protože vás mohou najít, i o učitelkách a učitelích mateřských škol, kteří jsou jeho hrdiny. O tom všem jsem si povídala s Robertem Fulghumem.

Život bez fantazie je nebezpečný

Když jsme se setkali před pěti lety, říkal jste mi, co nového se právě učíte. Máte i dnes něco, co byste se chtěl naučit?

Rád bych se naučil šít boty, proto příští léto půjdu na kurz, kde bych se to měl naučit. Nebudou to „opravdové“ boty (Robert Fulghum ukazuje na své polobotky), ale boty na doma. A minulé léto jsem se učil, jak si vyrobit brýle, ale nešlo mi to moc dobře (směje se). Není to jednoduché. Obroučky jsou v pohodě, ale dostat do nich skla, to není snadné.

Nerad cestuji jen kvůli tomu, abych něco viděl. Vždycky se chci na cestách naučit něčemu novému a také mluvit s lidmi.

Někteří lidé si myslí, že když se učí něčemu novému, platí heslo „všechno, nebo nic“. Prostě pokud by se novou věc nenaučili naprosto dokonale, nestálo by jim to za to. Co není perfektní, to se jim nelíbí.

Lidé se bojí i toho, že se ztratí. Chodím po malých městech, dojdu na náměstí a připadá mi, že jsem ztracený. Tak vyndám mapu a lidé chodí a ptají se, jestli mi mohou nějak pomoci. A často se stane, že někdo z nich mi nabídne, že mi město ukáže celé, a já se dostanu na místa, která bych jinak nenašel. Je dobré se ztratit, protože vás pak můžou najít.

Moc se mi líbí vaše poslední kniha a ráda bych se zeptala na některé příběhy z ní. První je o nešťastném plačícím chlapečkovi ze sýrové uličky v obchodě, po kterém se kniha jmenuje. Co jste dělal vy, když se vaše děti rozplakaly v obchodě, měly všeho dost?

První, co mě vždycky napadlo, bylo jednu jim plácnout, houknout na ně, aby byly potichu. Matka z mého příběhu ale byla velmi moudrá. Nechala všeho, co dělala, a zachránila ho před sebou samým. A bylo to nádherné.

Hodně mě zajímá, co lidi na mou knihu řeknou, protože příběhy, které v ní jsou, vybral můj český nakladatel tak, aby odpovídaly české mentalitě. A já si nejsem jistý, zda to bude fungovat, nebo ne.

Nejsem si úplně jista, jestli se rodiče v Česku chovají tak, jako matka z vašeho příběhu. Viděla jsem mnoho smutných scén, kdy unavené dítě dostalo ještě na zadek, a rodiče po dítěti chtěli, aby ztichlo. Ani dospělí kolem se k takovým dětem nechovají pěkně, mnohdy říkají: „Tak já si tě vezmu, když neposloucháš“ a podobně.

Lidé se někdy k malým dětem chovají velmi krutě, ale tahle matka byla naprosto skvělá. Starala se jen o to, co bylo důležité, což bylo v danou chvíli pouze její dítě, nikdo jiný.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Informatorium 3-8 č. 10/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666