5000
Kdo mi vypnul mozek? Audioteka.cz Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Box není jen o mlácení

Box není jen o mlácení

Autor: Veronika Kudová | Datum: 28.2.2017 | Vydání: 3/2017

Když se řekne box, řadě lidí se vybaví dva rozmlácení fighteři, kteří do sebe tlučou hlava nehlava. Většina lidí vnímá box jako velmi agresivní sport, ve kterém jde jen o to, druhého co nejvíce roztřískat, zranit, ublížit mu. Jenže – ne vždy to tak musí být. O co v boxu vlastně jde a jak do takového sportu zapadne žena?

Box není jen o mlácení

Moje motivace zkusit box byla jednoduchá: potřeba naučit se spolehnout na svoje tělo v každé situaci. Chtěla jsem se naučit prostě bránit a ubránit. Po nějaké době jsem zjistila, že mi primárně nešlo o to, naučit se bránit jen na fyzické úrovni, ale hlavně na emoční rovině.

Box a meditace?

Můj první trénink se odehrál v běžném gymu, kde trénovali profesionální boxeři. Trénovali ale jen na fyzické úrovni a to mě příliš nezaujalo. Box se pro mě rozhodně nestal láskou na první pohled. V podstatě jsem ze začátku tréninky nenáviděla. Nedokázala jsem chytit rytmus úderů, kopů, nedokázala jsem se krýt a největší problém mi dělalo někoho uhodit. V momentě, kdy mi dal trenér do ruky rukavice s tím, že ho můžu konečně trefit, jsem stála na místě a nebyla jsem schopná udělat jakýkoliv pohyb. V tomto okamžiku jsem pochopila, že takhle pokračovat nemůžu. V mém případě mi hlava stavěla bariéru, aby se tělo mohlo uvolnit. Nejdříve jsem potřebovala porozumět tomu, co se děje v mé hlavě. Jaké pocity ve mně vyvolává to, když někoho uhodím, nebo naopak, když to schytám já.

O pár měsíců později jsem se rozhodla dát boxu další šanci a zavítala jsem do pražského SKBU (sportovní klub bojových umění), v jejichž prostorách se odehrává projekt Moje Síla. Podstatou tohoto projektu je, že se netrénuje jen tělo a techniky kickboxu, ale pracuje se komplexně s celou osobností. Tréninky tam přesahují koncept klasického boxerského tréninku. Pracuje se zde komplexně s celou osobností. Netrénuje tady jen tělo pro kickbox, ale trénuje se zde pro život prostřednictvím kickboxu. Typický trénink začíná naprosto ,,neboxersky“. Box je hra, a je proto potřeba se znovu naučit si hrát. Takže začínáme vybíjenou, která je zkombinovaná s babou, kdy vzduchem létají velké gymnastické míče, malé míče a do toho se snažíte vyhnout zákeřnému plácnutí na rameno. Po zahřátí se pokračuje protažením, posilováním a jde se na nácvik technik a na sparring (boxování ve dvojici). Závěr tréninku je pak vyhrazený povídání a sdílení zážitků ve skupině a celkovému zklidnění – meditaci. S tímto prvkem jsem měla ze začátku trochu problémy, chtěla jsem hlavně makat, pořádně se zapotit, ne pak několik minut dýchat v poloze na zádech. Teď už si zase trénink bez toho neumím představit. Nechci se převlékat v šatně a ještě se vydýchávat z posledního boxerského kolečka. Chci odcházet příjemně unavená, a hlavně vnitřně zklidněná.

Dopad bojového sportu na svůj život jsem pocítila po celkem krátké době. Box mi ukázal, že jsem schopná ustát fyzické rány, a zároveň mě učí, jak se poprat i s emočními ranami. Tělo a duše jsou spojené nádoby, a pokud dojde ke změně na jednom konci, automaticky to poznáte i na té druhé straně. Pokud se někdo chce naučit bránit na fyzické úrovni, zřejmě to bude potřebovat i na té emoční a naopak.

Rozum a cit

Jakýkoliv sport, a box obzvlášť, nám staví výzvy, které buď přijmeme a posuneme se, anebo před nimi utečeme, a tudíž se vzdáme rozvoje. Pro mě bylo obrovskou výzvou naučit se vnímat soupeře, uvědomovat si pohyby rukou a celého těla. Při souboji není moc času přemýšlet nad kombinacemi úderů, je potřeba se naučit vycítit, co a v jaké chvíli si můžu vlastně dovolit a jakou razancí do toho jít. Dnešní doba v nás podporuje myšlení, musíme hlavně přemýšlet, neustále něco vyřizovat, řešit. Ale už si nenajdeme čas na to, vnímat a cítit. Při boxu cítíte údery, vnímáte pohyby soupeře, vnímáte to, jak se vy pohybujete, a mozek si může dát na chvíli zaslouženou pauzu. I já jsem typický produkt dnešní doby. Naučená stále jen myslet a nic moc necítit. Při tréninku ale cítím a pomalu si tuhle polohu přesouvám i do běžného života. Cílem není vypnout rozum, ale nestavět ho nad úroveň našich pocitů.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2017 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Výroční konference Škola komunikace