5000
Kdo mi vypnul mozek? Kultivace emočního života Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Kolaps je jen začátek

Kolaps je jen začátek

Autor: Matyáš Zrno | Datum: 3.1.2017 | Vydání: 1/2017

Každá společnost má v sobě zakódovaný svůj úpadek, ale nemáme se toho bát. Kolaps bývá natolik postupný, že si toho ani nemusíme všimnout. A kolaps je navíc příležitostí k novému začátku, jak se to stalo kolikrát i v Egyptě. Tvrdí to ředitel Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta, který ale proslul mezi širokou veřejností spíše jako autor a spoluautor řady knih, které se věnují krizovým aspektům civilizací. Poslední se jmenuje Na rozhraní a vyšla v listopadu loňského roku.

Kolaps je jen začátek

Jaké to je, být známý spíše jako odborník na kolapsy než jako expert na, dejme tomu, starou říši v Egyptě?

Tím, že člověk studuje velmi detailně jednu specifickou civilizaci, získává dovednosti i pro analýzu těch dalších. A jako archeolog se přirozeně setkávám s tím, že musím nějakým způsobem vysvětlit, proč něco zdánlivě věčného najednou skončilo.

Jaké kolapsy proběhly ve starověkém Egyptě? A proč?

Známe jich několik a důvodem byly právě především vnitřní faktory: korupce, nepotismus, lobbismus, přerostlá byrokracie, vliv mocných rodin, obrovské mandatorní výdaje. A k tomu přišla velká klimatická změna, kdy došlo k vysychání celé oblasti severní polokoule, ke kterému došlo kolem roku 2200 před Kristem. Trvalo to tehdy nějakých dvě stě let. Konec Střední říše byl obdobný. Panovník nebyl schopen udržet si svoji legitimitu, stát byl oslabený a navíc na Egypt útočili Hyksósové. U zániku Nové říše představovala ten největší faktor (ale zdaleka ne jediný) velká migrace, která zasáhla celé východní Středomoří kolem roku 1200 před Kristem. To byla první velká známá globální migrace. A k poslednímu kolapsu došlo díky výbojům Peršanů, a také proto, že svět se tehdy globalizoval a na to Egypt nebyl připravený. Ale pokaždé se z toho egyptská civilizace dostala.

A jak se z toho dostala?

Tam hrál klíčovou roli vždy jedinec. Výjimečný jedinec, panovník, který dokázal lidi nadchnout a strhnout k tomu, aby začali budovat něco nového. Nikdy to není dav ani skupina lidí, ale pozitivní jedinec.

Takže si máme představit takového staroegyptského Winstona Churchilla? Který slíbil Egypťanům krev, slzy a pot?

Ano.

Co vlastně víme o běžném životě Egypťanů?

Víme toho díky archeologii a textům strašně moc. Jsme schopni zrekonstruovat jednotlivé životní osudy často detailněji než osudy našich předků před sto lety. Vím o tom, jak se živili, jaká vykonávali zaměstnání, jaká byla sociální struktura lidí. Víme, jaké byly jejich náboženské představy, pověry i mýty.

Co egyptská rodina?

Egypt byl monogamní společností, samozřejmě až na panovníka, který měl harém. Takže v běžné rodině vychovávali děti, posílali je do škol, a dokonce tam byly i svým způsobem univerzity (chrámové školy). Měli jakési akademie věd neboli instituce, které shromažďovaly vědění. Měli rozvinuté zemědělství i vědu a technologie. Svým způsobem to byla moderní společnost, která řešila podobné problémy jako my.

To se ale bavíme o elitě. Naprostá většina populace žila na venkově a měla prakticky nulové vzdělání, živila se zemědělstvím a chovem dobytka a neuměla číst a psát.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 1/2017 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace