5000
Kdo mi vypnul mozek? Audioteka.cz Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Vzpomínej, poznávej, uč se

Vzpomínej, poznávej, uč se

Autor: Bc. Hana Mudrová | Datum: 27.6.2017 | Vydání: 7-8/2017

Co všechno tvoří naši osobnost? Mimo jiné i to, co jsme prožili, jaké prostředí náš formovalo, čeho jsme dosáhli… Je to takový náš vnitřní archiv. Jeho výsadou je i to, že leccos odsuneme do zadních „skříní“. V domovech důchodců je ale čas tyto skříně zase otevřít. Nic to nestojí a dělá to zázraky.

Vzpomínej, poznávej, uč se

Oblast vzpomínek byla pro mnoho z nás, kdo pracujeme se seniory, fascinujícím objevem v začátcích proměny domovů důchodců ze zdravotnických zařízení na sociální. V mém případě to začalo před necelými deseti lety v Domově pro seniory v Hranicích (u Aše). Vytvořili jsme tzv. reminiscenční krabice, v nichž se postupně hromadily předměty z jednoho desetiletí. Z nich se brzy oddělily desky s dobovými časopisy. Postupně jsme zjišťovali, že klienti mají velkou potřebu dotýkat se, listovat, vzpomínat… První krok musel být ale na nás. Bylo nám jasné, že na výzvu donést si k posezení něco starého ze svého života, i kdyby jen fotografie, málokdo zareaguje. Naši klienti totiž přišli o většinu svých věcí a památek jak odchodem z domova, tak ztrátou nebo zničením pozdějším.

Zapadlí vlastenci

Před prvním posezením jsme tedy takovou výzvu do pozvání zahrnuli, ale připravili jsme také hrst různých předmětů z různých období. Zhruba dvanáct zvědavých dědečků a babiček přišlo, posedali s pažemi překříženými na prsou – a bavte nás. Bariéru prolomily příběhy předmětů a také zobecnění – naléváme si kávu do šálků ze servisu, který pochází z padesátých let. Je to karlovarský porcelán, tehdy se ještě takhle slavnostně servírovalo… To již některé oči ožily, dámy vzpomínaly, jak podobný servis dostaly ke svatbě a měly ho vystavený v obýváku, další ženy měly v porcelánkách příbuzné. Řeč se rozproudila a všichni odcházeli spokojení a také si měli dlouho o čem povídat. Na tato posezení pak navazovala individuální činnost našich pracovnic, protože se klienti (muži i ženy) potřebovali ještě několik dnů poté svěřit, nač si ještě vzpomněli.

Uvědomili jsme si výrazný jednotící prvek: Všichni klienti byli vychováni ve vlasteneckém duchu, znali staré pověsti, historii, navštěvovali památky. Většina přišla do pohraničí po válce z mnoha koutů republiky, ale vliv silné vlastenecké výchovy v rodinách a společnosti od konce devatenáctého do první poloviny dvacátého století byl přímo hmatatelný. Klienti měli různé vzdělání, ale všichni se během svého života snažili hodně číst a sami se zajímali o okolní svět. Začali jsme proto pracovat i s výročími v různých oblastech života, včetně osobností a techniky. Mimo tradiční besedování kolem svátků (Vánoce, Velikonoce) se objevily nabídky programů o J. A. Komenském a škole, k výročí narození Emila Škody, H. Ch. Andersena, dále na téma cizinecká legie, první člověk ve vesmíru, osvobození v roce 1945 a další. Dotýkali jsme se i náboženských témat. Naši klienti přivítali civilní vyprávění o biblických postavách, konfrontace s doloženými fakty, možnost nahlédnout do vývoje názorů a podobně. Třebaže chodili na mše, některé souvislosti jim unikaly. Náboženství v určité době opomíjeli a nyní bývali na rozpacích. Práce obou farářů byla přizpůsobena klientům, ale lidé měli před duchovními ostych. Zato během programů řekli svůj názor, přivítali nadhled a vtip. A také „drby“... Kořením programů jsou vždy dokumentární filmy, pohlednice, obrazové publikace, předčítání. Program může uskutečnit každý, kdo si ho připraví s pozorností a zájmem.

„Základka“ třetího věku

Od reminiscenčních krabic jsme se tedy dostali k tematickým programům, z nichž se část stala tradicí. V lednu pečovatelky připravovaly posezení o nakupování a současných cenách, v květnu se vzpomínalo na osvobození, v létě na dovolené, v září na školu. Stoly jsme seřadili jako lavice před promítacím plátnem (tabulí) a „třída“ se rychle zaplnila zvědavými „žáky“. Od třetího posezení nad starými učebnicemi se již vzpomínání na školu zaměřovalo na jednotlivé předměty. Například zeměpis znamenal prohlížení atlasů a starých map. Právě tehdy se přibíhali podívat další zaměstnanci, protože bylo dlouho naprosté ticho a jen mapy šustily, jak si „žáčci“ pilně prohlíželi místa svého života. S mapami pracovali již dříve a připraveny byly i lupy, takže si zeměpis užili i lidé se slabým zrakem.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2017 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Výroční konference Škola komunikace