5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2016 Zdrava 5 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes   Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Vážná nemoc. Jak to říct dětem?

Vážná nemoc. Jak to říct dětem?

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 4.4.2017 | Vydání: 4/2017

Tajit skutečnost, nebo mluvit na rovinu? Když někdo v nejbližší rodině onemocní rakovinou, dospělí mnohdy chtějí dítě před touto informací „chránit“. Často však mají obavy, jestli by sami byli schopni dětskou reakci zvládnout. Jenže od chvíle, kdy padne verdikt o diagnóze, už nic není jako dřív, a děti to poznají i beze slov.

Vážná nemoc. Jak to říct dětem?

Každých osm minut přibude v Česku jeden onkologický pacient. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky je mezi nimi 25,1 % mužů ve věku 30–59 let a 31,3 % stejně starých žen – a mnozí z nich mají doma školáky. Čím mladší synové a dcery jsou, tím větší je nejistota rodičů, zda s nimi o své nemoci mluvit, nebo ne. Psychologové ale jednoznačně doporučují: mluvte s nimi! Podobně jako to radí i v dalších složitých rodinných situacích.

Děti velmi citlivě vnímají atmosféru v rodině a bezpečně poznají, že se „něco děje“. A tam, kde chybějí informace, odjakživa roste prostor pro nejrůznější fantazie a nedorozumění. ? propos: Málokterý žánr podobné situace ilustruje tak ukázkově jako filmová červená knihovna – kdyby hlavní postavy mezi sebou otevřeně komunikovaly a neschovávaly se za rozličné „ohledy“, zápletka by snad ani nevznikla.

„Že mám v prsu pravděpodobně zhoubný nádor, jsem se dozvěděla na běžné preventivní prohlídce. Čekala mě v rychlém sledu operace, pobyt v nemocnici, chemoterapie i ozařování. Věděla jsem, že nebudu v tom psychickém vypětí schopná ještě vymýšlet dětem nějaké výmluvy a pohádky. Proto jsem se rozhodla jim o své nemoci říct,“ svěřuje se pacientka J. prostřednictvím největší ženské pacientské organizace Mamma HELP. Psychoonkoložka Marie Zemanová v této souvislosti doporučuje, aby se nemocný nejprve svěřil svému partnerovi a společně pak řekli o nemoci dětem. Případně může požádat o pomoc a podporu své sourozence či rodiče. Až bude dospělý mluvit s dětmi, měl by být připraven i na jejich otázky. Proto by v tuto dobu už měl být schopen ovládnout prvotní nával emocí popření a zděšení.

Kdo mě odveze na fotbal?

Kdo už s dítětem mluvil o vážné nemoci babičky či dědy, řešil rozvod nebo úmrtí zvířecího mazlíčka, má zhruba představu, jak by mohl potomek v zátěžové situaci reagovat, a rozhovor tomu může přizpůsobit. Zpráva o tom, že máma nebo táta budou muset do nemocnice a pak docházet na léčbu, po níž mohou být ještě dlouho unavení, zasáhne zejména mladším dětem do uspořádání jejich každodenního života, a tak se mohou ptát velmi konkrétně: Kdo pro mě bude chodit do družiny? S kým budu psát úkoly? Kdo mě odveze na fotbal? Můžu tu nemoc od tebe dostat taky? Zvlášť babičky a dědové, jejichž dítě onemocnělo, mají tendenci považovat takové dotazy vnoučat za „sobecké“ a nevhodné. Je to ale jen snaha vnést znovu jistotu do náhle rozkolísaného světa, takže bychom se měli pokusit upřímně odpovědět (včetně sdělení: „To zatím nevím, ale všechno nějak promyslíme.“) a zbytečně nemoralizovat.

„První, na co se syn zeptal, bylo, zda umřu. Odpověděla jsem mu, že teď ne a také že nechci umřít, že udělám všechno pro to, abych tady byla co nejdéle. Odpověď ho uspokojila, na nic dalšího se nevyptával,“ líčí další z pacientek s nádorovým onemocněním prsu. Je přesvědčená, že její děti obtížnou situaci dobře zvládly právě díky otevřené komunikaci.

Starší děti už mají větší zábrany, takže na nemocného rodiče obvykle přímo nevybalí: „Mami, ty umřeš?“, jak to nejspíš udělá prvňák nebo druhák. Ale prognóza nemoci a riziko úmrtí je zajímají také. Měli bychom s nimi mluvit i o tom, čeho se nemoc týká, jak probíhá léčba, a nebránit se přitom přesnému pojmenování, které se u těch mladších mnohdy snažíme obejít. V současné době frekventované termíny zhoubný nádor či onkologické onemocnění mohou být vhodnější, mimo jiné i proto, že bývají častěji spojené s medializací případů vyléčených pacientů. I dětští onkologové potvrzují, že před dětmi užívají tyto termíny, protože slovo rakovina, které se častěji užívalo před třemi či čtyřmi desítkami let, je pro mnohé z nás zatíženo představou nevyhnutelného konce, která do značné míry korespondovala s možnostmi tehdejší léčby.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 4/2017 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Kores Rozumíme penězům Budování kapacit pro rozvoj škol II. Všechny učebnice pro základní a střední školy