5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2016 Zdrava 5 Připravujeme nový speciál Nová Psychologie dnes   Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Všem Hujerům se upřímně omlouvám. Zdeněk Svěrák o letech za katedrou i před kamerou

Všem Hujerům se upřímně omlouvám. Zdeněk Svěrák o letech za katedrou i před kamerou

Autor: Jan Nejedlý | Datum: 4.11.2016 | Vydání: 9/2016

Herec, scenárista, spisovatel a také někdejší učitel Zdeněk Svěrák prožívá letošní rok ve znamení jubileí. Na jaře oslavil osmdesátiny, po prázdninách zas půlstoletí Divadla Járy Cimrmana. A při tom všem stále hraje, natáčí, píše a vydává. Nejnověji mu vyšla kniha Filmové komedie S + S. Obsahuje „literární předobrazy budoucích filmů, ale rychle plynoucí čas zavinil, že už jsou to vlastně předobrazy filmů pro pamětníky,“ jak dodává autor.

Všem Hujerům se upřímně omlouvám. Zdeněk Svěrák o letech za katedrou i před kamerou

Jaký jste byl jako žák? Spíše Hujer, Plha, nebo Šlajs, kterého jste ve filmu Marečku, podejte mi pero! ztvárnil?

Šlajs se mi podobá nejvíc. Ale do první lavice jsem se nikdy nehrnul. Bezpečně jsem se cítil v předposlední.

Je pravda, že permanentně nepřítomný žák Hliník z téhož filmu měl předobraz ve vašem spolužákovi?

Ano. Na seznamu naší třídy figuroval žák Oliverius, kterého jsme nikdy neviděli.

Oldřich Lipský kdysi řekl, že po filmech s „oslovením“ Jáchyme, hoď ho stroje! a Marečku, podejte mi pero! měl vzniknout ještě snímek Čeňku, dej se vyfotit! Jen žertoval, nebo jste takový film do třetice skutečně připravovali?

Nepřipravoval se. Jednou jsme s Láďou Smoljakem chtěli vyzkoušet režisérův smysl pro humor a poslali jsme mu z karlovarského filmového festivalu pohlednici s textem: „Po filmu Marečku, podejte mi pero! chystáme ještě Čeňku, dej se vyfotografovat! a potom Oldřichu, přestaň už točit!“

Uvědomil jste si, jaké trauma jste výběrem jména pro horlivého šplhouna způsobili generacím žáků jménem Hujer?

Třídní šplhoun musel mít nějaké existující příjmení. Vymyslet nějaké komické jméno, jako to dělal Klicpera, nebylo v našem stylu. Postihlo to Hujery a já se jim tímto upřímně omlouvám.

Měl jste vy sám ve škole nějakou přezdívku?

Nevzpomínám si. Říkali mi Svěrdo. A to mi zůstalo.

Jaký jste byl jako učitel? Měl jste ve třídě klid a pořádek, nebo spíše diskusní fórum?

Nejdřív jsem byl veselý naiva, který neuměl udržet kázeň. Časem jsem pochopil, že hrát přísného je lepší cesta.

Kdybyste ve školství zůstal, myslíte si, že by se z vás po letech stal dnešní mládeží znechucený a zdeptaný „Ždímák“, jakého jste si zahrál ve filmu Vratné lahve?

Pokud bych se nestal ředitelem školy nebo nedejbože inspektorem, asi bych skončil jako Tkaloun. To povolání je čím dál náročnější. Byl bych asi vyždímanější, než jsem dnes.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 9/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Rozumíme penězům Budování kapacit pro rozvoj škol II. Všechny učebnice pro základní a střední školy