5000
Kdo mi vypnul mozek? Audioteka.cz Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Řešíme už jen pseudoproblémy

Řešíme už jen pseudoproblémy

Autor: Matyáš Zrno | Datum: 28.3.2017 | Vydání: 4/2017

Stanislav Komárek je mužem mnoha tváří. Asi nejvíc je ale biologem, filozofem, spisovatelem a cestovatelem. Jeho široký záběr vede k tomu, že ve svých knihách nabízí často nezvyklý pohled na člověka a společnost. Myšlenky si chodí srovnat do temné komory, dost ho štve, kolik péče věnujeme domácím mazlíčkům, a myslí si, že zbytečně moc pracujeme.

Řešíme už jen pseudoproblémy

Před časem jste vydal knihu „Muž jako evoluční inovace?“. Jak hodnotíte postavení muže ve 21. století? Není tak trochu mezi dvěma mlýnskými kameny? Kdy se po něm na jedné straně (stále ještě) chce, aby byl tím správným chlapem a ochráncem rodiny, a na druhé straně má být empatický, vlídný a občas si zaplakat?

Ono není od věci si občas zaplakat, to je strašně psychohygienická záležitost. Ale pravda je, že ty věci nejdou úplně dohromady. On ten muž, o kterého bylo možné se opřít, býval zároveň tvrďák, jenž bojoval ve válkách, nebral si servítky a rodinu taky uměl velmi nevybíravým způsobem srovnat. Ten ideál, který je krajně něžný a empatický a zároveň pevný jako skála, je pouze v hollywoodských filmech. Je to asi tak, jako kdybychom šlechtili krávu, která má zároveň vysokou dojivost a dobře skáče přes překážky… V jednom živém organismu se úplně protichůdné vlastnosti kombinovat nedají.

Ono také žijeme v nejmírumilovnějších dobách v dějinách, takže těch možností, kde by mohl muž dokázat svou sílu a odhodlání, moc není.

Ano, a také velkou technizací boje došlo k tomu, že nejmasovějšími vrahy jsou piloti, což bývají lidé velmi kultivovaní, kteří by normálně mouše neublížili. Ale je-li to třeba, sypou bomby… Ono to začalo už pěstním klínem. Člověk má obecně dost silné zábrany zabít někoho holýma rukama. Zabít pomocí pěstí, popřípadě zubů, to dokáže opravdu jen málokdo. S palicí v ruce je to snazší a s bezpilotním prostředkem ještě snazší.

Vy jste v knížce „Muž jako evoluční inovace?“ zmiňoval i to, jakou roli hraje šikana…

Ano, šikana se spontánně objevuje i ve společnosti, která je do té míry odnásilněna jako ta naše. Objevuje se jako takový temný ostrov v moři společenské něžnosti. Ještě tak v roce 1910 mlátili rodiče děti, děti sebe navzájem, kočí tloukli koně, důstojníci vojáky, mistři učedníky… A to bylo Rakousko – právní stát. Ta společnost byla nesrovnatelně drsnější, než je dnes. Šikana není nic civilizacetvorného, ale není to nic patologického. Jsou samozřejmě případy malých sadistů, kteří jdou za všechny meze, ale jinak jde o jev, který se vždycky vyskytoval a jen nyní ho společnost hodlá zcela vymýtit. Společnost se k lidem a zvířatům neobyčejně zhumanizovala. Ale když říkám ke zvířatům, tak tím samozřejmě myslím pejska Broka doma, ne krávu ve velkochovu. Ta si užije své…

Někdo by skoro mohl sarkasticky říct, že žijeme v pejskokracii…

Naše náklonnost k domácím mazlíčkům je velmi nezdravá. Mám zvířata rád, ale kdybych mohl, tak ty pejsky všechny vyženu. Je zcela skandální, aby zvířata dostávala něco, co mají dostávat lidé. V první řadě děti, které se ani nenarodily. Děti nemáme, protože místo nich máme psa. S velkými obavami sleduji mladá manželství či vztahy, kdy si dva pořídí pejska jakoby na zkoušku a pak si ho nechají jako takový citový nárazník. Samozřejmě, ten pejsek je snazší, na toho stačíme. Ale podobně jako malý biolog přijde na to, že ti brouci jsou náhradou za lidi, a pak je vymění, tak by i takové páry měly dojít k tomu, že pejska vymění za člověka. Psi by jistě měli mít psí práva a na psy by se měly brát psí ohledy. Jejich postavení v naší společnosti je ale zcela nepřiměřené. Postavení psů se za posledních sto let změnilo výrazně k lepšímu víc než postavení lidí. Vezměte si všechna ta pořekadla o psech: Psa by nevyhnal, psí život, jako pes u boudy, zpráskat jako psa, utopit jako štěně… Ani jedno z toho se dnes už neděje.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 4/2017 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Výroční konference Škola komunikace